Empatie
Má definice empatie
Empatie má nějaký objekt nebo terč. Jedná se o proces přemýšlení, představování si, že jsme v těle nebo jen v botách někoho jiného, prožíváme stejnou situaci a nebo se i díváme se na věci z jeho pohledu. Toto se nazývá kognitivní složka empatie. Tato naše představa, ve které prožíváme zážitky jako terč, v nás vyvolá různé stavy, pocity, myšlenky, které představují afektivní složku empatie, a ty poté přisuzujeme našemu objektu či terči. Takto jsme schopni odhalit jeho skryté vnitřní stavy vědomí, jeho myšlenky, city, postřehy a motivy, protože můžou být podobné těm našim. V tomto kontextu se diskutuje také o empatické přesnosti. Pro dobrou přesnost je potřeba přesná představa, což vyžaduje odsunout naše vlastní pocity, potřeby, hodnoty a předsudky. Také je vhodná zpětná vazba.
Empatie tedy nevyžaduje nutně emoční komunikaci s druhým (jako pláč), abychom zjistili, že ten druhý je smutný, díky naší představě, či našemu vnitřnímu citu, nebo vzoru pro to, jak se může druhá osoba cítit v určité situaci, ať to dává najevo nebo ne.
Empatii je možné používat i bez představivosti a to se stává, když se už nacházíme, nebo jsme se nacházeli v situaci podobné našemu objektu nebo terči.
Empatie probíhá i podvědomě.
Umožňuje lidem porozumět, předvídat jednání či chování druhých, předvídat psychické stavy a podle toho jednat. Usnadňuje komunikaci a nejen jí. Pokud cítíte vztek, či je vám někdo lhostejný, snižuje se do něj schopnost vcítění a naopak - lidé, kteří se mají rádi a navzájem si rozumí, bývají vůči sobě velmi empatičtí.
Kognitivní složka empatie
Osobnosti s intuitivním vnímáním mohou mít zvýšenou míru této složky empatie. Podobnou roli zde hraje také představivost, schopnost usuzování a zájmem o pocity druhých. Naopak osoby postižené autismem (kvůli špatné funkci zrcadlových neuronů) a osoby s hraniční či bipolární poruchou osobnosti mají sníženou míru této složky empatie.
Afektivní složka empatie
Schopnost vcítit se do pocitů druhých lidí, někdy může přejít až do skutečného sladění vlastních emočních stavů s emočními stavy druhých osob, může skutečný stav dokonce i přerůst. Její míra je ovlivněná Vaší kognitivní složkou a citlivostí Vaší nervové soustavy.
Je základem pro pocítění soucitu a viny.
Zvýšenou míru mohou mít vysoce citliví lidé. Sníženou míru mají narcistické osobnosti a osoby s psychopatickou nebo sociopatickou poruchou osobnosti.
Rozvoj empatie
Vysoká míra schopnosti empatie může být vrozená, což je velmi vzácné, nicméne empatii lze rozvíjet, studovat a naučit se ji efektivně používat. Efektivní je napříkad empatii používat k pozorumění, takovéto použití nám i ostatním může přinést velký užitek. Vcítit se můžeme nejenom do lidí, ale i do zvířat, rostlin, strojů a také sami do sebe. Není dobré se neustále snažit soustředit na to, co se děje ve všech okolo: to není efektivní, ale často vyčerpávající. Soucit bolí a časté přičítání viny způsobuje pocit úzkosti, navíc bychom takto mohli přehlédnout naše vlastní potřeby a pocity.
"Kdybyste byl tak moc empatický, cítil a viděl to, co si o Vás lidi myslí, co s Vámi cítí a jak reagují na to či ono s tím a oním a jak na Vás při podobných situacích, kdybyste cítil a viděl to, co většina lidí nevidí, trápilo by Vás to. Takoví lidé bývají osamocení a snaží si často hrát na to, že to v sobě nemají. Když je někdo empatický, většinou nevyužívá empatii ku vlastnímu prospěchu, nechce mít pocit, že někoho zraňuje. Když se do někoho vcítíte, máte k němu nějaké citové pouto, že? A to Vám brání oplácet i to špatné. Pak si toho jiní všimnou a začnou se bavit tím, že se na Vás učí svůj sadismus. Moc nevěřím, že by se empatie dala učit z knížek. Spíš je to vrozený druh inteligence, nikoli talent. Ta jak známo se dá rozšířit, ale všechno má své meze. Můžete se to učit, naučíte se něco co je podobné vzorečkům, ale nebude to opravdové. Buďte svůj. Průměrná sociální inteligence je výhrou. Nadprůměrná a geniální není příjemná. Ale mít takového přítele, přítelkyni, to je fajn. Raději bych místo toho měla fotografickou paměť Jooo, nechce to někdo se mnou vyměnit?" Petra
Efektivní používání empatie
Empatická komunikace
Jedná se o proces komunikace, který přispívá empatii, komunikaci popsal a rozvinul Marshall Rosenberg pod názvem nenásilná komunikace. Koncept je podobný se směry nenasilí a pasivní rezistence, které zastával Mahátma Gándhí. Pojem nenásilí pochází z Ahinsá (sanskrt अहिंसा) prvního z pravidel jamy, to jest jogínský soubor varování před činostmi, jimiž by jsme se měli vyhnout, chceme-li udržet mysl klidnou.
Pravidlo Anhisá znamená dobrovolné zvolení nezabíjení, neubližování, čili nenásilí. Nenásilí je přirozené, už jen díky tomu, že pokud druzí cítí bolest, díky naší schopnosti empatie ji cítíme také. Proto je příjemné se vyhýbat tomu druhé zraňovat.
V sekci videa se můžete podívat či poslechnout semináře z nenásilné komunikace.
Zdržení se násilí při komunikaci přináší efektivní naplňování lidských potřeb. Kontraproduktivní může být snažit se něco získat pomocí ničení něčeho jiného.
Nenásilná komunikace se skládá z pozorování, pocitu, zjištění potřeby a pronesení přání.
Odlišení objektivního pozorování od subjektivního posuzování se dá považovat za ten nejvyšší stupeň lidské inteligence. Klidná mysl je klíč k úspěchu.
“In the moment when I truly understand my enemy, understand him well enough to defeat him, then in that very moment I also love him.” ― Orson Scott Card, Ender's Game
Používání empatie
Postup vědmého procesu vcítění:
1. Pozorování
2. Pocit
3. Nalezení souvislosti pocitu s potřebou
4. Využití porozumění (např. pronesení přání)